V sobotu 26. listopadu se konal v Kulturním domě Velká Bíteš jubilejní XV. ročník folklorního pořadu "Na bítešském jarmarku". Několik otázek pro organizátorku pořadu Silvu Smutnou z Muzejního spolku Velkobítešska, která stála u zrodu pořadu.
Jak byste ohlédnutím zpět připomenula ten úplně první ročník?
Poprvé se pořad konal v sobotu 12. října 2002 v Kulturním domě Velká Bíteš na závěr rozsáhlejšího mezinárodního kulturního projektu Vivat musica. V tomto scénickém komponovaném pořadu tehdy vystoupily lidové taneční soubory a muziky z Velkobítešska a Náměšťska. Celkem to bylo kolem sto padesáti účinkujících: děti, mládež a dospělí Národopisného souboru Bítešan, dále Bítešánek, schola bítešské farnosti, mládež a ženy z Březníka, chasa z Kralic, mládež a cimbálová muzika Rathan z Náměště nad Oslavou. Pořad začínal v 17 hodin. Předškoláci a školáci předvedli vlastní samostatná pásma, která byla úvodem k hlavnímu jarmarečnímu vystoupení, v němž společně účinkovaly všechny věkové kategorie Bítešanu. Hlavní hudební doprovod provedla cimbálová muzika Rathan a sborový zpěv osmnáctičlenná schola bítešské farnosti. Několik písní v doprovodu houslí a fléten zaznělo v podání mládenců a dívek Bítešanu pod hudebním vedením Eduarda Rovenského - byl to základ následně vytvořené houslové muziky souboru. Na scéně se v pestrém sledu střídaly výjevy z jarmarečního trhu obsahující písně, tance, říkanky a krátké scénky podané formou lidového divadla. Jarmareční ruch zpestřil harmonikář a zpěvák s kramářskou písní o jedenácti slokách "Úmrlčí svatba aneb Devět křížů v lese bytešském" interpretující místní pověst. Píseň dokreslovala divadelní scénka, kterou předvedla mládež scholy.
Závěrečná část programu byla věnovaná hostům. Název vystoupení chasy z nedalekých Kralic byl "Přišli jsme k vám na besedu". Dále se prezentovala skupina z Náměště nad Oslavou, soubor mládeže z Březníka předvedl pásmo horáckých tanců. Vyvrcholením programu hostů bylo vystoupení březnických žen, jejichž elán obecenstvo nadchl k závěrečnému neutuchajícímu potlesku. Když představení skončilo, začala lidová veselice. K tanci a poslechu hrála Bítešská kapela vedená Vlastimilem Božkem a cimbálová muzika Rathan s primášem Ludovítem Bikárem. Veselá nálada vydržela až do pozdních hodin.
Národopisný soubor Bítešan úspěšný folklorní pořad téhož roku ještě jednou opakoval v upravené formě jako představení pro místní školy. Stalo se tak na sklonku listopadu a tento předadventní termín se v realizaci následných ročníků pořadu udržel. Činnost jednotlivých skupin Bítešanu a předškoláků se rozvinula natolik, že se program této akce postupně soustředil pouze na prezentaci místního folklorního hnutí. Hosté mají dostatečný prostor v rámci zdejšího folklorního festivalu v čase hodů.
V programu letošního "jarmaku" se opět objevila pověst o devíti křížích. Byla to repríza?
Letošní folklorní pořad byl rozvržen do dvou částí. V té první vystoupily jako obvykle všechny místní skupiny s vlastními krátkými pásmy. Druhá část byla věnována většímu společnému pásmu s názvem "Devět křížů". Avšak nejednalo se o reprízu po patnácti letech. Dřívější provedení bylo věrným ztvárněním jarmareční písně - to současné vycházelo pouze z motivů uvedeného příběhu. Děj byl zpěvem, tancem i promluvou rozveden do výpravného téměř hodinového pásma o čtyřech obrazech, kdy společně účinkovala mládež, dospělí i malé děti. Zazněla řada písní, z nichž většinu obsahuje též nový hudební disk vydaný několik dní před představením. Má název "Lidové písně z Podhorácka - výběr z trojdílné knižní sbírky zpívají zpěváci, zpěvačky z Velkobítešska". V průběhu společného pásma účinkoval v živé produkci pěvecký sbor Bítešanu za hudebního doprovodu akordeonu Jaroslava Coufala, avšak některé písně zvukař vkládal přímo ze zmíněného CD. Těmito reprodukovanými ukázkami jsme chtěli nový disk bítešskému publiku představit. Zvolili jsme tuto neobvyklou formu prezentace - oficiální uvedení vydavatel stanovil na pozdější termín a v jiném místě.
O čem pověst o devíti křížích pojednává?
Paměť o devíti křížích se udržuje na Velkobítešsku po několik staletí. Tradovala se ústním podáním v různých variantách a obměnách. Městské muzeum ve Velké Bíteši uchovává malý tisk vydaný jako jarmareční píseň kolem roku 1800. Jindy byl příběh zpracována pro divadelní ztvárnění. O tzv. krvavé svatbě vyšly zmínky v novinách i časopisech. Jaromír Kotík zahrnul paměť o devíti křížích do Bítešských historek a pověstí. Naposledy se tématem zabýval dokumentární pořad ČT. Všechny tyto zdroje mají společnou osu příběhu: Mladík prochází naším krajem v bítešském černém lese zmožen únavou se zhroutí. Najde ho pantáta z Hlubokého, vezme ho svého domu. Pečuje o něho jeho dcera. Mladý pár se do sebe zamiluje. Rodiče dívky ale lásce nepřejí. Mladík odchází s tím, že se vrátí, aby na něj dívka počkala. Milenci si přísahají věrnost. Léta plynou o dceru se ucházejí mládenci z místa a okolí, ona však každého odmítá - čeká na svého chlapce. Ten se však stále nevrací. Nakonec podlehne přání rodičů a svolí ke svatbě s dobře situovaným mužem. Svatba se koná v bítešském farním kostele. Avšak zrovna ve stejný den se její milý vrací zpět do vsi. Když se dozví, co se právě stalo, ... příběh vyvrcholí do tragického konce. Na paměť této smutné události bylo při brněnské silnici nedaleko Lesního Hlubokého postaveno devět křížů. Avšak nutno dodat, že nejstarší zmínkou o tragické události je německý zápis v městské kronice z roku 1728, který po prozkoumání může přinést velmi zajímavé poznatky.
V čem spatřujete základní význam tohoto celo odpoledního folklorního pořadu?
Především se jedná o připomenutí naší tradiční lidové kultury, kultury oblasti, kam náležíme. To znamená opět si poslechnout lidové písně a nejen ty všeobecné národní písně, ale též písně vlastního regionu, které zaznívaly v dobách našich prarodičů nebo praprarodičů. Mají krásné melodie a texty. Je v nich obsaženo mnoho moudrosti. Lidé je zapomněli. Ale dnes s nimi opět přicházíme a doufáme, že se ujmou.
Redakce Zpravodaje Města Velké Bíteše